S Antonínem Sovou jsem se poprvé setkala před několika roky, kdy jsem léto strávila s knížkami v houpací síti, tehdy se ale jednalo o lyricky laděné básně. Přiznám se bez mučení, že do téhle jeho „quasilegendy“ jsem se pustila jen proto, že mě uchvátil roztomilý formát knížečky, ale nakonec jsem …
Vždycky se mi zdálo, že v zimě je všechno tak nějak hezčí, skryté za krajkou ze sněhu a ledu… Tady sice v létě musí být taky nádherně, snad si to letos ověřím na vlastní oči, ale v zimě oči až přechází, obzvlášť když v okolí není noha, a tak si …
Čapkova Boží muka, soubor třinácti povídek propojených podivnou nití čehosi nevysvětlitelného, někdy až božského… Ideální počtení k několika snídaním a pomalým rozjezdům do nového dne. 🧡
Pár fotovzpomínek na jeden z několika výletů v posledních zimních týdnech: na Děčínský Sněžník. Ideálně dlouhá trasa, která sice skrývala zádrhel v podobě extrémně namrzlé silnice, ale aspoň jsme se cestou zpátky sklouzli. Doslova. Protože to po dvou sejít prostě nešlo. Každopádně na jaře či v létě chci tuhle krásnou …
Znáte takové ty knížky, do kterých se vám moc nechce, ale máte zkrátka pocit, že byste si je měli přečíst? A tak se do nich pustíte, jde to ztěžka, trvá to dlouho, každopádně když to konečně přelouskáte, stejně máte pocit, že to za to stálo… Takovou knížkou pro mě byly …
Už dvakrát jsem se s Nikolou Šuhajem ukrývala v lesích kolem Koločavy a jsem si téměř jistá, že aspoň ještě jednou si příběh tohoto slovanského zbojníka ráda přečtu, i když to teda není zrovna četba s happyendem… Ovšem je to klasika jak má být! Na seznamu povinné četby nebývá náhodou.
Zlatá hodinka na Petříně, já, Sůša a její tenisák. Nerozlučná parta. Odstaveček o nošení pořád toho samýho zimního outfitu je o pár fotek níž… Pokud to vypadá, že furt nosím ty stejný hadry, tak to není zdání. Fakt nosím furt ty samý hadry. A jsem na to pyšná! Někdy mě …
Při studiu literatury let jsem si jaksi navykla na trochu náročnější četbu, kdy mi chvilku trvá, než se začtu. Tahle knížka byla pravým opakem. V knihovničce na mě čekala něco přes dva roky a nakonec si ji dřív přečetla moje drahá polovička než já. Překvapilo mě, že to Dáda zhltnul …
Pár momentek z pidivýletíčku na Český Šterneberk. Jen se trochu toulat kolem a okouknout Hladomornu… Víkend bez vejletu je jako kváskovej chleba bez soli. Obojí jsem si v poslední době zkusila a je to fakt hrozný. Takže solit a vejletovat. To je moje rada pro šťastný bytí.
