Jenny, kniha od severské autorky, kterou už jsem znala a četla a tudíž měla určitá (pozitivní) očekávání, mě upoutala svým obalem v knihobudce. Adoptovala jsem ji na čas do své knihovničky a letos v létě na ni konečně došlo. Byl to přesně ten typ knížky, u kterého to člověka dvakrát nepudí ke čtení a někdy se vážně nutí k otočení každé další stránky, ale vytrvala jsem a dál si četla příběh mladé norské malířky žijící v Římě, aspoň kvůli tomu úžasně popsanému prostředí a v naději, že se celá tragédie hrdinčina života obrátí k lepšímu… No, neobrátila. Někdy mají depresivní knížky nějaké důležité poslání, ale tady jsem ho zkrátka nemohla najít. Tak příště už možná konečně dám na svoji čtecí intuici a podobnou knížku zaklapnu ještě před půlkou! 📖 Tuhle bych teda určitě citlivým povahám nedoporučila…


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *