Kdysi jsem si myslela, že mi stačí si čas od času přivézt domácí kváskovej chleba od mamky a po zbytek roku se živit sucharama. Pak mě mamka přiměla, ať si ten chleba zkusím uhníst společně s ní, a když mi ten můj vyšel milou shodou okolností dokonce lépe než mamce, vezla jsem si domů vlastní bochňas a k tomu kvásek. A pak už to jelo. Potom jsem si dlouho myslela, že mi stačí ke spokojenosti péct si vlastní chleba v horkovzdušný troubě na klasickým plechu, což mi koneckonců bude musit stačit ještě asi nějakej ten čas (až teda na to, že horkovzdušnou troubu jsem musela vyměnit za elektrickou), jenže po přečtení týhle lehce sci-fi knížky se moje nároky kapku zvýšily. Teď bych ráda, aby mi můj kvásek zpíval a abych si chleba mohla péct v peci, teď bych si skoro přála, aby měl můj kvásek svoji vlastní osobnost a aby to byl pomalu superhrdina… Tak nějak totiž působí kvásek v týhle knížce od Robina Sloana. A přestože je to vážně někdy trochu ujeťárna, příběh o ajťačce, která je zvyklá při svém workoholickém životě existovat pouze na výživných proteinových nápojích, ale pak objeví zázračný kvásek, který ji doslova obrátí život naruby, je hrozně příjemná oddechovka a něco úplně jiného, než co obvykle čtu. Jen by teda při četbě člověk furt něco futroval, ideálně právě kváskovej chleba. A taky mi to teda na čas trošku pokazilo dojem z mýho pečení, najednou mi připadalo podivně obyčejné, ale po čase se to zase spravilo a aspoň jsem si do budoucna přidala na wish list jednu hódně velkou položku: venkovní pec na chleba. Ale kdoví. Třeba si to jednou splním. 🥖🍞

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *