Já a moje čtečka budeme brzy slavit první výročí. Neuvěřitelný. Přitom bych před tím rokem přísahala, že si čtečku nepořídím, protože to není tak kouzelný, protože k ní nemůžu čuchat, protože jí nemůžu listovat… Ale jak to tak se mnou bývá, k těm největším rozhodnutím u mě dochází z minuty na minutu. Jako například když se vzbudím s myšlenkou, že největší věc, kterou toho dne udělám, je výprava na nákup, ale nakonec to dopadne tak, že mi večer v posteli leží dvouměsíční štěně. A tak nějak to bylo i s tou čtečkou, i když samozřejmě ve všech těchto rozhodnutích figurují takové ty „myšlenky na pozadí“. Co se štěněte týče, byla to už roční absence domácího mazlíčka a silný pocit, že jsem bez něho v každodenním životě neúplná, co se elektronické čtečky týče, tam byly hlavními spouštěči touhy – touha zminimalizovat svůj majetek a potřeby a touha žít co nejekologičtěji. Ekologie a bibliofilie se mi v životě přely už dlouho, ale ve chvíli, kdy ekologie začala převažovat, dala jsem čtečce zelenou. Papírových knížek mám pořád dost a čtu jich zatím o hodně víc, než těch elektronických, ale dost mi to pomáhá zminimalizovat si i knihovničku a výborný je to taky na čtení v cizích jazycích. No a nakonec ten dokola omílanej argument, kterýmu jsem však nakonec taky podlehla: v týhle malý destičce si v kapse mý oblíbený bundičky můžu všude s sebou přenášet asi 300 knih, co tam teď tak mám. Takže prostě nehrozí, že by mi ve vlaku došla knížka a já pak smutně koukala z okýnka.


DUBEN (Karel Toman – Měsíce)

Veselé jarní přeháňky
a první boží duha nad krajinou!
Rozsívku složil hospodář
a důvěřivě
obchází půdu, do níž sil.

Snad přijdou mrazy. Ale setba svatá
se neporuší.
Neb zákon jediný jest klíčiti a růst,
růst za bouří a nepohody
všemu navzdory.
Rozšafní dědové se hřejí u kamen
a přemílají starou moudrost, staré zvyky
a staré pranostyky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *