Když jsem si před lety začala poprvé sama prát, neměla jsem to vůbec jednoduché. Scházelo mi totiž vybavení, které jsem po dlouhá léta považovala za samozřejmé: pračka. Teda, abych byla přesnější, normální pračka. K dispozici jsem měla jen starou pračku Romo, do které jsem musela vodu napouštět sprchovou hadicí, a ještě starší ždímačku, která vypadala jako R2-D2 z Hvězdných válek a když jsem v ní ždímala oblečení, musela jsem na ní sedět jak toreador, aby se nepřevrhla a nevyplivla veškerý svůj obsah na zem. Byl to vlastně tehdy takový nízkorozpočtový stroj na hubnutí založený na vibrační technice, ale pokud jsem něco zhubla, tak spíš z toho, jak jsem mnohonásobně máchala prádlo ve vaně, abych z něho vymyla mydlinky.

Tehdy jsem si ale neuvědomovala, že jsem díky vykopávkám z konce 20. století prala docela ekologicky! Jelikož to byla fakt hrozná dřina, která mi zabrala celé odpoledne, prala jsem vždy až ve chvíli, kdy nebylo zbytí a kdy jsem byla schopná pračku celou naplnit. Taky jsem nespotřebovala tolik vody, jako v pračce normální, protože jsem nejdřív vyprala světlé prádlo, které nepouštělo barvu, a pak v té samé vodě prádlo tmavé.

Tím vším se ale nesnažím říct, že bychom si všichni měli pořídit staré pračky z bazarů, ba dokonce se vybodnout na techniku úplně a prát to v řece jako Popelka (i když je to romantická představa!). Ne, tím se jen chci dostat k pravidlu ekologického praní č. 1…

PERME S ROZVAHOU

Miluju vůni čerstvě vypraného a na slunci usušeného prádla, takže tu nehodlám psát nic o tom, že se zapocený tričko dá jenom vyvětrat a druhej den oblíct znovu. Někdy to jde, to je pravda, ale taky to chce trochu soudnosti. Žít ekologicky vážně neznamená smrdět, i když si to mnoho lidí myslí. Ale taky to neznamená každý den nakládat plnou pračku jednou nošeného oblečení (samozřejmě s ohledem na velikost rodiny/počet podělanejch plín denně a jiné faktory). Zkrátka a dobře bychom většinou měli prát, jen když se pračka naplní. Mám taky vyzkoušeno, že když není buben pračky 100% plnej, je prádlo hůře vyždímané; to samozřejmě záleží na pračce, ale mně už se to teda stalo u víc než jedné treperendy!

A jak to dělám přesně já? Když začnu zjišťovat, že mi docházej čistý ponožky nebo spoďáry – což se stává často, protože jich mám kvůli své minimalistické posedlosti jen pár kousků – prostě si jich pár přeperu ručně v umyvadle a nechám v koupelně na sušáku uschnout. Pokud zjistím, že mi kromě spoďárů dochází i trička či jiné svršky, vydám se do koupelny, vyházím koš na prádlo a roztřídím ho na dvě kupičky – světlé a tmavé (barevnou kupičku doma nyní nemáme, toho si užiju dost, až budeme mít děti). Ta, která je větší, přirozeně putuje do pračky, na tu druhou přijde čas zase ve chvíli, kdy mi začnou docházet ponožky, spoďáry a trička té druhé barvy. Tohle bude asi působit trochu obsedantně, ale abych nemusela prát víckrát než jednou týdně, nosím světlé a tmavé oblečení na střídačku. Je to částečně podvědomé, ale děje se to. No a abych nevypadala tak děsně organizovaně, malá perlička: často se stává, že nosím Dádovy trenky. Tímto parazitováním na (lehce přecpaném) šatníku mé drahé polovičky můžu zůstávat minimalistkou, i když jsem zrovna líná přeprat si vlastní spodky.

Trochu mi to moje rozdělení na kupičky občas komplikujou ručníky, kapesníky, různé úklidové hadříky a utěrky, které se mají prát na vyšší teplotu. Když jich ale není dost, aby zaplnily pračku, prostě k tomu přihodím nějaké spodní prádlo nebo vytahaná bavlněná trička nebo mikiny na dotrhání. Ale pozor… Stačí trocha nepozornosti a může se stát nemilá věc. Já si takhle v zoufalé snaze dát prát jen plnou pračku zničila oblíbenej svetr. A taky čepici. Dát prát pleteninu na 95 stupňů není dobrej nápad, né, né, né…

PŘÍRODNÍ PRACÍ PROSTŘEDKY

A teď se přesouváme k dalšímu kroku: prací prostředky! Ekologické prostředky = přírodní prostředky. Na trhu je spousta takových, které vypadají, voní a prodávají se ve stejné podobě, jako jejich chemický (vzdálený!) příbuzný. Existují přírodní prací prášky a gely například z mýdlových ořechů, levandulové aviváže, prací mýdla… Výběr je bohatý! Takže v tomto směru nejsou žádné překážky. Cena se může někdy trochu lišit, ale často je vyšší například u koncentrátů, čili prostředků, které se ještě dále ředí vodou a vydrží tedy mnohem déle, takže se to i tak vyplatí.

Já jsem chtěla nejjednodušší možnou verzi ekologického praní, a tak jsem sáhla po mýdlových ořeších v jejich přirozené, nezměněné formě!

MÝDLOVÉ OŘECHY

Mýdlové ořechy, plody stejnojmenného stromu, dodnes čelí rozporuplným názorům. Někdo je používá léta a je spokojen, někomu se zdají naprosto zbytečné a neužitečné. V Indii si s nimi ženy už po staletí myjí vlasy, používají je k praní i mytí nádobí a já si tyhle roztomilé bobánky oblíbila stejně tak. Na vlasy jsem je zatím nezkoušela, ale s jejich schopností prát jsem spokojená. Poprvé jsem se s nimi setkala skoro před 12 lety, když se narodil můj bráška a jeho pokožka špatně reagovala na klasické miminkovské prací prostředky. Mamka tehdy začala prát právě v mýdlových ořeších, které už bráškovi problém nedělaly, a tak jsme u nich nějaký čas zůstali. Jelikož jsem na ně měla milé vzpomínky, pořídila jsem si je taky do své domácnosti a znovu se s nimi naučila prát.

Jedna věc je jistá: mýdlové ořechy nejsou agresivní. Nevyperou jen tak skvrny od trávy, hlíny, červenýho vína, čokolády a kdo ví čeho ještě, jak to hlásají v reklamách na chemický prací prostředky. Ty se musí „vyřešit“ samostatně: buď použít nějakou zaručenou techniku na zmizíkování skvrn (třeba namydlit místo jelenem na skvrny, navlhčit látku, posypat prací sodou a nechat chvilku působit,…) nebo prádlo před samotným praním nechat několik prádlo odmáčet v kyblíku vody smíchaném s trochou prací sody. To pomáhá taky především na zpocené, zakouřené či jinak zasmrádlé oblečení. Musíme to taky vzít z druhého konce: neagresivnost a jemnost mýdlových ořechů prospívá nám, naší pokožce, ale i přírodě.

S dětmi je asi takový způsob praní náročnější, to si umím představit. Naše prádlo je zatím vesměs čisté, jakékoliv čokoládové, rajčatové, vinné skvrny a podobně zapírám ihned, takže mi mýdlové ořechy stoprocentně vyhovují. Do malého plátěného sáčku hodím vždy tři ořechy, pořádně zavážu a pytlíček pokapu cca 15 kapkami oblíbeného esenciálního či vonného oleje a hodím ho do bubnu pračky mezi prádlo. Já používám parfémovaný olej Davinia, což je ta nejklasičtější mýdlová vůně. K tmavému prádlu navíc přidávám asi 2 lžíce prací sody, ke světlému prádlu, které peru na 95 stupňů, trochu perkarbonátu sodného. Tyto dva prostředky se tak či tak vyplatí mít doma, protože se dají využít na úklid domácnosti, ale o tom zase jindy.

Jednu dávku mýdlových ořechů používám na praní dvakrát až třikrát, pak je vyhodím na kompost. Mýdlové ořechy, prací sodu i perkarbonát sodný kupuji v bezobalovém obchodu, vonný olej kupuji na Ekokoze, e-shopu s prostředky na výrobu přírodní domácí kosmetiky, a to ve větším balení 50 ml. Už ho mám skoro rok a zbývá mi ještě asi polovina. Je to asi nejlevnější „aviváž“ mýho života a stále se jí nemůžu nabažit, takže příště si objednám asi rovnou 100 ml. Po praní s těmito prostředky to u nás doma při sušení prádla voní jako v mýdlárně…

2 Comments

  1. Kateřina Smutná

    Dobrý večer Magdalenko, chci se Vás zeptat, chtěla bych si koupit váš výrobek Davinnia vonný lej, kde ho můžu prosím sehnat, navedete mě na nějký eshop nebo přímo u Vás? Děkuji mnohokrát za odpověď, Smutná Katka

    1. Magdalena Mintová

      Přeji krásný den!

      Davinia není můj výrobek, objednávala jsem ji z e-shopu ekokoza.cz, kde prodávají všelijaké produkty pro výrobu domácí kosmetiky. Nicméně zrovna teď tam Davinia není 🙁 Na konci ledna by snad měli doplnit zásoby, tak to sledujte. Já si tentokrát koupím raději 100 ml balení! 🙂 Mějte se hezky, Magda

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *