Čočkou analogu: Baruška
Proč jenom psi nemůžou žít stejně dlouho jako lidi… 🖤 Černobílá analogová vzpomínka na Barunku.
Proč jenom psi nemůžou žít stejně dlouho jako lidi… 🖤 Černobílá analogová vzpomínka na Barunku.
Na letošní Vánoce jsem “pekla” víc jak devět měsíců a docela mi to stačilo, takže takovýhle kvanta cukroví jako na těchhle 10 let starých analogových snímcích letos nebudou, ale jó, perníčky už mám a možná že je dokonce i nazdobím! 🎄 Tohle jsou analogové záběry z Vánoc asi deset let …
Třetí díl za mnou a v jedný věci už nemám pochyb: na tuhle čarodějnickou sérii jsem už vážně moc velká, někdy mi to čtení neubíhá tak, jak bych si představovala, protože je znát, že je to holt psaný pro menší čtenáře, ale na druhou stranu, nic se na Vánoce nehodí …
Všude samá světýlka, nazdobenej stromek a vánoční pohoda v každým koutečku našeho bytu. 🎄
Knížku Studna ve stínu jsem kdysi dávno objevila v babiččině knihovně a do příběhu jsem se okamžitě zamilovala, a to navzdory skutečnosti, že to nebyla zrovna happyendová veselka, jak to mám trapně ráda… Jenže v téhle na první pohled nezajímavé knížce se toho skrývá hrozně moc. Děj se odehrává hodně …
Tohle byl úplně poslední filmek, co jsem nafotila na analog, než jsem se konečně poddala svodům digitálu, a většinu políček zabral samozřejmě tenhle malej čeníšek. 🤍🐕
Předvánoční čas a záběry z doby, kdy jsem si připadala jak vánoční ozdoba…