Ikonický citát z Postřižin: „Boďa Červinka si vždycky dával záležet na mých vlasech. Říkal, tyhle vlasy jsou zbytek starých zlatých časů, takové vlasy jsem nikdy pod svým hřebenem neměl. Když Boďa rozčesal ty moje vlasy, jako by zapálil dvě pochodně v krámě, v zrcadlech a miskách a karafách zaplál požár …
Tak to, co jsem považovala za poslední díl Aristokratky, nakonec vůbec nebyl poslední díl! Protože tenhle teda skončil hezky otevřeně a v tom nejlepším a chystá se další, johooo. Takže se zase moc těším na veselý chvilky s Marií, jen by mě zajímalo, kdy se ten šestý díl vyloupne.📔
Další knížka, kterou jsem nedokázala jen tak odložit, přelouskala ji v průběhu 24 hodin a samozřejmě se kvůli tomu vybodla na nejednu povinnost, ale to je holt asi spisovatelská magie Petry Soukupové, protože u Věcí, na které nastal čas jsem to měla nachlup stejně. Tady mě příběh průšviháře Viktora, kterého …
Ani čtvrtá Aristokratka nezklamala 🤎 Tohle je zkrátka jedno z nejveselejších a nejpohodovějších čtení, co znám. 📖
Zhltnutí dalšího dílu Aristokratky zabralo jen chvilku. Tyhle knížky, které se čtou samy a navíc ještě úžasně pobaví, mi dělají radost. ♥️
Tohle léto jsem si dala za cíl (znovu)přečíst a následně poslat dál docela velkou kupičku knížek, o kterých vím, že je nemusím nutně mít v knihovničce – to už jsou teď vlastně skoro všechny. Mezi nimi bylo pár depresivních kousků, ale bohatě jsem si to vynahradila rozečtenou a nikdy nedočtenou …
Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet – nalezenec z knihobudky a zároveň asi první Hrabalova kniha, která mi tak úplně nesedla. Nonsensovost a koláže na Hrabalových textech zbožňuju, ale tady toho na mě bylo jaksi moc, navíc téma a prostředí je prostě vyloženě depresivní – povídky se odehrávají …
Třicet pět let pracuji ve starém papíře, a to je moje love story. Třicet pět let lisuji starý papír a knihy, třicet pět let se umazávám literami, takže se podobám naučným slovníkům, kterých jsem za tu dobu vylisoval jistě třicet metráků, jsem džbán plný živé a mrtvé vody, stačí se …
